Kočkožrout je hra slavného německého filmaře, dramatika a provokatéra Rainera Wernera Fassbindera (1945-1982), od jehož narození uplyne letos už 75 let, kterou uvede jako svou první premiéru v roce 2020 pražské Švandovo divadlo. V nápadité režii Jana Holce se můžeme těšit na nováčky hereckého souboru Jana Grundmana a Annu Stropnickou i na stálice smíchovské scény Bohdanu Pavlíkovou, Roberta Jaškówa, Andreu Buršovou, Miroslava Hrušku, Davida Punčocháře a hostující Sáru Venclovskou. Premiéra hry, která se na českém jevišti objeví poprvé, je 24. ledna 2020 ve Studiu Švandova divadla.Kočkožrout vypráví o skupince lidí z menšího města, kam přichází pracovat Řek. Nudící se parta zvyklá ubíjet čas klábosením, popíjením a vzájemnými pletkami s nelibostí sleduje, jak námezdní dělník přitahuje nejen jejich zájem, ale také touhy všech místních žen. Příliv čerstvé jižní krve spolu s rostoucím vztekem těch, kteří tu jsou sice doma, ale už bez energie, zájmu i naděje, vytvoří výbušnou směs. Kdo je kořist, kdo vůdce smečky a kdo tak skončí někomu v zubech, není ale vůbec jisté…
Hra dává dostatek prostoru pro vytvoření nejrůznějších ženských i mužských typů. Elizabeth, majitelku továrny využívající práci zahraničních dělníků, hraje Bohdana Pavlíková, akurátní Helgu, která ovšem neodolá vůni Jorgosových feromonů, ztělesňuje Andrea Buršová. V zajímavé úloze Ingrid, rozhodnuté povznést se nad ubohé poměry a stát se zpěvačkou, uvidíme Annu Stropnickou. Hostující Sára Venclovská ztvárňuje Marii, jejíž až zaslepená víra v „lásku“ kontrastuje s cynismem jejích hrubších kamarádek. Pánské úlohy s chutí a přehledem ztvárňují Robert Jašków (Erich), David Punčochář (Paul) a Miroslav Hruška (Bruno): také oni předvádí v Kočkožroutovi pestrou společnost velkohubých mužů, která ovšem příchodem nového „samce“ značně znejistí.
Klíčem ke ztvárnění Fassbinderovy úsporné předlohy, nabízející dalším inscenátorům jen málo vodítek, byly pro Jana Holce Fassbinderovy filmy, jejich kritiky a rozbory jeho děl. „V Kočkožroutovi vytváříme vlastní maloměsto, které má svůj svébytný folklór. Inspiraci jsme hledali v Bavorsku i Česku, včetně pivní kultury, která je nám v mnohém společná,“ vysvětluje režisér. Ten do výsledného tvaru promítl i autorovu specifickou práci s jazykem (hra byla původně napsána v bavorském nářečí) a také folklórní tanec a hudbu, v jejíž přesnosti a údernosti lze cítit zárodky něčeho mnohem děsivějšího. „Ne nadarmo nacisté využili v propagandě při budování nové říše právě folklór,“ poznamenává Jan Holec, který na drsný příběh nahlíží často optikou grotesky: milá venkovská oslava se tak plíživě promění ve společný pogrom…
Přitažlivost ironické, nevybíravě ostré inscenace umocňuje scéna Jana Štěpánka, inspirovaná estetikou 60. a 70. let minulého století spolu s typickým koloritem Bavorska: Kočkožrout nás tak přenese do bavorských hor, hospody a střelnice. Hudbu tvořící důležitou součást představení složil David Hlaváč.
Z tradičních dirndlů, kožených kalhot „s padacími mosty“ a módy 60. let, kdy hra vznikla a byla i poprvé uvedena, vychází také kostýmní výtvarnice Paulína Bočková. Výrazné barvy a siluety vtipně prodchnula provinčním nevkusem a vyhrála si také s oblečením hrdého Řeka Jorgose, hlásícího se i ve spodkách ke svým „národním barvám“.
Kočkožrout, Rainer Werner Fassbinder
Osoby a obsazení
ELIZABETH Bohdana Pavlíková
HELGA Andrea Buršová
INGRID Anna Stropnická
MARIE Sára Venclovská
ERICH Robert Jašków
PAUL David Punčochář
BRUNO Miroslav Hruška
JORGOS Jan Grundman
Rainer Werner Fassbinder (31. 5. 1945, Bad Wörishofen – 10. 6. 1982, Mnichov)
Patrně nejvýraznější filmař německé nové vlny (Neuer Deutsche Film), na níž se podílel jako scenárista, režisér a herec. Obdobně působil i na divadle. Rozvod rodičů a neuspořádané rodinné poměry, kdy ho vychovávala hlavně babička a ulice, měly vliv na to, že v patnácti letech utekl z internátní školy. Žil pak v Kolíně nad Rýnem s otcem, jenž byl zaměstnán jako lékař. Tam se poprvé seznámil s životem migrantů, jimž jeho otec, napojený na příjmy z černého trhu, pronajímal pokoje. V té době ho už ale zaujal film a začal psát první krátké hry, povídky a básně. V gay baru také potkal svého prvního přítele – Řeka.
V roce 1963 se vrátil do Mnichova, kde začal studovat divadlo a pracovat u filmu. Později založil i vlastní divadelní soubor a mnoho jeho filmových scénářů mělo nejprve divadelní podobu. Velký vliv na jeho tvorbu měl Bertold Brecht a francouzská nová vlna. Mezi jeho nejznámější díla patří např. Strach jíst duši, Manželství Marie Braunové, Hořké slzy Petry von Kant, Touha Veroniky Vossové, Odpad, město, smrt ad. Jeho tvorba vyniká ostrým a nesmlouvaným pohledem na patologie a bolesti společnosti, jako je skrytá agrese a xenofobie. Zajímala ho dynamika moci, vykořisťování a šikany, kdy se role predátora a oběti občas střídají a různě prohazují. Jeho díla se vyznačují sžíravou ironií, černým humorem a komickou groteskností.
Během 15 let stihl natočit 35 filmů, 2 seriály (dohromady se jednalo o 90 hodin produkce, což odpovídá cca 60 celovečerním filmům). Napsal (a často i zrežíroval) 24 divadelní hry a 2 rozhlasové. Umírá deset dní po svých 37. narozeninách na kombinaci kokainu, prášků na spaní a dalších drog. Při pitvě se ukáže, že opotřebování jeho těla a orgánů odpovídalo zhruba tělu sedmdesátiletého člověka.
foto: Michal Hančovský