Mengeleho dvojče A-782. Tak zní název knihy publicisty Pavla Barocha vyprávějící příběh Jiřího Fišera, posledního žijícího dvojčete v Česku, které zažilo a přežilo koncentrační a vyhlazovací tábor v Osvětimi. Tehdy osmiletého Jirku a jeho o necelou půlhodinu mladšího bratra Josefa si tam pro své nelidské pokusy vyhlédl doktor Mengele, přezdívaný Doktor Smrt.
Barochova napínavá, čtivě napsaná kniha vychází 27. ledna – na Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Vydání knihy tak připomíná výročí osvobození největšího nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, od něhož letos právě 27. ledna uplyne už 75. let. Knihu Mengeleho dvojče A-782 vydává Nakladatelství ZEĎ zaměřené na literaturu s poutavými příběhy, vyprávěnými s vědomím kořenů a historie svobodné evropské společnosti.
„Mengele chtěl, abychom ho oslovovali strýčku, ale i když si bral některé děti na kolena a hladil je, šla z něj hrůza,“ vzpomíná v knize Jiří Fišer na člověka, který jeho i bratra málem zabil, když jim dával injekce s exotickými nemocem, a pak pozoroval, zda na ně oba reagují stejně. Mengele také zkoušel, jestli by jejich šedozelené oči nešly obarvit na „árijštější“ modré. „Stříkal mně a bráchovi do očí nějakou tinkturu, pálilo to jako čert, dostali jsme do očí dokonce infekci. Ale měli jsme štěstí, na rozdíl od jiných. Neoslepli jsme,“ říká Jiří Fišer, který nedávno oslavil své 84. narozeniny a žije v Mohelnici se svojí manželkou.
„Oba kluci měli v tom obrovském moři neštěstí opravdu několik vzácných kapek štěstí, díky nimž nakonec vyvázli,“ uvádí Pavel Baroch. „Tím, že se stali se pokusnými objekty doktora Mengeleho, který si pro své pseudovědecké experimenty dvojčata vybíral, nešli jako mnoho ostatních dětí do plynových komor na jistou smrt,“ vysvětluje. „A jak řekl sám Jiří Fišer, naštěstí byli v té skupině, kde se testy prováděly na živých dětech. A do třetice měli to štěstí, že i tyto hrůzy oba dva přežili a dočkali se konce války, “ dodává autor.
Vedle živých vzpomínek jednoho pamětníka holokaustu přináší kniha ale i další, pečlivě vybraná fakta a příběhy, doprovázené novinářsky přesnými postřehy. Pavel Baroch tak osud jednoho z přeživších zařazuje do širších souvislostí. A k dvojčatům Fišerovým přidává ještě další postavy. K těm patří třeba „dobrý člověk z Osvětimi,“ německý lékař Hans Münch nebo neznámý zachránce dětí, Čech Přemysl Pitter.
„Kniha Pavla Barocha výborně zpracovává téma holokaustu pro čtenáře, kteří o něm chtějí získat ucelenou představu a zároveň jsou zvědaví na konkrétní osud jednoho českého kluka. A Jiří Fišer, který továrnu na smrt spatřil očima dítěte, nabídl Pavlovi až fotograficky přesné vyprávění – vždycky přímé, často otřesné, ale nikdy banální. Do mozaiky poskládané z mnoha vzpomínek a historických pojednání tak kniha Mengeleho dvojče přidává další výrazný kamínek, výmluvně doplňující celkový obraz,“ říkají nakladatelé Jan Pergler a Jan Dražan.
Na sklonku horkého léta 2019 Pavel Baroch s Jiřím Fišerem památník v Osvětimi-Březince navštívili. Jiřího bratr Josef s nimi už jet nemohl, zemřel ve věku 75 let v roce 2011. Jiří Fišer znovu prošel místa, kde byl s ním, ale i s maminkou a svou starší sestrou Věrou, vězněn. Za obě pak zapálil na kolejích, vedoucí k táborové bráně, dvě svíčky – maminka a sestra totiž vyhlazovací tábor nepřežily, v jiném koncentráku předtím zahynul také otec rodiny. „Náhodné setkání se skupinkou izraelských studentů, kteří na pamětníka s dosud viditelným číslem na předloktí nevěřícně hleděli, s pohnutím vyslechli jeho příběh a na konci se s ním dojemně rozloučili, patřilo k nejsilnějším momentům, které jsem s Jiřím Fišerem zažil,“ uzavírá Pavel Baroch.
Jiří Fišer (7. ledna 1936 v České Třebové) se narodil o necelou půlhodinu dříve než jeho jednovaječné dvojče Josef, který zemřel v roce 2011. Tehdy se ještě jmenovali Fischerovi, jméno si bratři nechali počeštit až po válce. Oba rodiče byli židovského původu. Otec Arnold pracoval na dráze, matka Emilie byla v domácnosti. Měli ještě dceru sestru Věru, která byla o necelé dva roky starší než Jiří s Josefem.